![]() |
Houslistka Lucie Sedláková Hůlová absolvovala v roce 1997 Konzervatoř v Praze (prof. Dana Vlachová) a v roce 2002 hudební fakultu AMU (prof. Jiří Tomášek). Na svém kontě má řadu úspěšných sólových vystoupení s orchestry i s různými partnery v komorní hře. V nedávné době se například s velkým úspěchem představila jako sólistka Plzeňské filharmonie s dirigentem Jiřím Malátem na turné v USA (Dvořákův Houslový koncert).
|
V letech 2000 - 2005 byla členkou UBS Verbier Festival Youth Orchestra, který je rezidenčním tělesem Mezinárodního hudebního festivalu ve švýcarském Verbier. Tam spolupracovala s dirigenty jako J. Levine, Z. Mehta, P. a N. Järvi, W. Sawallisch, Ch. von Dohnányi, V. Gergiev, Y. Temirkanov a dalšími, a koncertovala s nimi na nejprestižnějších pódiích Evropy, Severní a Jižní Ameriky a Asie.
Lucie uskutečnila již řadu nahrávek pro Český rozhlas i na CD a její koncerty přenášely rozhlasové stanice v USA, Mexiku, Rakousku a Španělsku.
|
![]() |
CD Vivaldi : L’estro armonico op. 3
|
Violoncellista Martin Sedlák absolvoval v roce 1997 Konzervatoř v Praze (prof. Václav Jírovec) a v roce 2002 hudební fakultu AMU (prof. Josef Chuchro). Má za sebou řadu mistrovských kurzů u významných violoncellistů naší doby jako jsou Miloš Mlejnik, Elias Arizcuren, Tobias Kühne, Miklós Perényi a Mstislav Rostropovič. M. Rostropovič o něm řekl: „Je to cellista, který dokonale ovládá svůj nástroj“. V roce 1996 se stal laureátem Mezinárodní violoncellové soutěže v Liezenu v Rakousku (2. cena). Na podzim téhož roku byl semifinalistou Mezinárodní violoncellové soutěže Dr. Luise Sigalla v Chile. V roce 1997 zvítězil v soutěži Nadace Bohuslava Martinů (1. cena) a současně získal zvláštní cenu za nejlepší provedení skladby B. Martinů. V roce 1998 byl jako sólista zařazen na prestižní listinu mladých Českého hudebního fondu. V roce 1998 a 1999 získal v rámci Mezinárodní letní akademie v rakouském Semmeringu dvě první ceny v soutěži o nejlepší interpretaci díla B. Martinů jednak jako sólista a také v duu s Lucií Hůlovou. Od roku 2001 do roku 2003 byl členem UBS Verbier Festival Youth Orchestra vedeného Jamesem Levinem, se kterým koncertoval v největších velkoměstech po celém světě, proslulou Carnegie Hall v New Yorku nevyjímaje. |
![]() |
Jeho repertoár zahrnuje všechna stylová období, včetně hudby soudobé. Martin Sedlák se kromě sólové hry intenzivně věnuje komorní hudbě v Českém smyčcovém duu se svou manželkou, houslistkou Lucií Hůlovou a v klavírním triu Kinsky Trio Prague s klavíriskou Jaroslavou Pěchočovou. Je členem a sólistou komorního orchestru Praga camerata . Jako sólista a komorní hráč vystupoval téměř ve všech státech Evropy, ale také v Mexiku, Argentině, Rusku, Jordánsku, Sýrii, Egyptě, USA a Kanadě. Pro vydavatelství MusicVars natočil dvě CD. Martin Sedlák pravidelně nahrává pro Český rozhlas (přes 20 titulů) a nahrával také pro rakouský rozhlas ÖRF 1 (B. Martinů). Hraje na nástroj F. A. Homolky z r.1859. |
![]() |
Klavíristka Slávka Pěchočová po absolutoriu pardubické konzervatoře ve třídě prof. Martina Hršela pokračovala v letech 1998 – 2003 na pražské AMU u prof. Ivana Moravce v magisterském a dále do roku 2007 v doktorandském studiu (s tématem Kompletní klavírní Janáčkova tvorba). Absolvovala také mistrovské kurzy u Nelly Akopian (Praha) a v roce 2002 postgraduální studium v Londýně na Royal College. Je laureátkou několika zahraničních soutěží (Missouri, Wales, Wroclaw) a vítězkou Smetanovy klavírní soutěže (1996). Opakovaně účinkovala na festivalu Mladé pódium v Karlových Varech a roku 2004 se představila v cyklu matiné na Pražském jaru. Spolupracovala s dirigenty R. Eliškou, V. Válkem, J. Hrůšou, J. Bělohlávkem a L. Peškem a prakticky se všemi tuzemskými orchestry (Hradec Králové, Teplice, Karlovy Vary, Mariánské Lázně, České Budějovice, Zlín, Ostrava, ČNSO, FOK a s Českou filharmonií). Ze zahraničních zájezdů patří k nejvýznamnějším vystoupení v Liverpoolu (Velká Británie) s dirigentem Liborem Peškem, koncerty v Japonsku s Gunma Symphony Orchestra pod taktovkou Martina Turnovského a v červenci 2009 vystoupení na slavných BBC Proms v Londýně. Její sólové recitály byly také součástí cyklů Světová klavírní tvorba (FOK) či Mladí umělci (Tonhalle Zürich, Švýcarsko). Členem Kinsky Trio Prague je od roku 2008 po odchodu Vladimíra Strnada. |
                                                                                                                                       Ivan Moravec V klavírnej hre Slávky Pěchočovej je zlúcena vzácna symbióza mimoriadnej muzikality, dokonalej techniky a pozoruhodného intelektu. Jej koncertné vystúpenia ako sólistky i ako komornej hrácky zanechávajú pecat jedinecnosti.                                                                                                        Agata Schindler ( muzikoložka) Jaroslava Pěchočová patří bezesporu k nejvýraznějším osobnostem nastupující pianistické generace. Způsob, kterým uchopuje, studuje a interpretuje klavírní díla, není třpytivě oslnivý povrchní virtuozitou, nýbrž hluboce niterný, promyšlený, detailně vycizelovaný a magicky kontemplativní. Podobně jako Gouldova interpretace nesmazatelně ozvláštnila Bachův klavírní odkaz, povyšuje Pěchočové zevrubné nastudování Janáčkovo klavírní dílo na umělecké vyjádření par excellence, a tak významně přispívá k jeho povznesení do dvorany hudební slávy, kam po stu letech bezesporu patří. Poslech Janáčkovy hudby v podání Jaroslavy Pěchočové okamžitě prozradí, že nejde o pouhé nastudování jednotlivých skladeb, ale o výsledek dlouhodobého procesu filozofického dozrávání, jež zahrnovalo podrobné studium Janáčkova osobnostního profilu, reálií, muzikologických studií, folklorního a etnografického kontextu, etymologie jazykové i hudební, okolností historických i pohybu národnostního. To vše podpořeno brilantní pianistickou technikou, obohaceno multikulturní a technologickou zkušeností našeho současného světa bez hranic a protkáno plným vědomím Janáčkova kosmopolitního významu a pokorou k jeho odkazu. V interpretaci Jaroslavy Pěchočové se v pozoruhodném souznění setkává skromnost, laskavost, něha a půvabná prostota pianistky s mužnou, expresivní a někdy až výbušnou zranitelností Janáčkova génia.                                                                                                                                            Cyril Höschl Slávka Pěchočová je dnes už zralá osobnost. Její výkony jsou pro mne přesvědčivé, věřím jim.                                                                                                                                             Ivan Medek Nemohu jinak, než říct: Obdivuji Slávku Pěchočovou od prvního hudebního setkání s ní – ba snad vůbec od prvního rozhovoru na (nejen) hudební téma… – a připadá mi stále obtížnější vytušit celou hloubku její bytosti, obsáhnout celý obzor její neustále překvapující, avšak nikdy nezklamávající vnitřní citlivosti a duševního bohatství. Doposud nerozumím tomu, jak je možné, že tato tak nezměrně milá a duchaplná Slávka je jaksi ke své povaze ještě „navíc“ jedním z nejkultivovanějších hudebníků, které znám – protože k tomu živá přirozenost, která ji dennodenně provází, je přítomna v jejím hraní snad ještě podstatněji… Bylo mi ctí se s ní ocitat na pódiu – a lituji, že stále jen „tu a tam“. Neboť předně to, co jsem zažil jako její prostý posluchač, mělo vždy charakter jedinečnosti a mimořádnosti. Slávka je jiskrná a básnivá. Nechává své posluchače němět úžasem. Raduji se z jejího umění, a proto tím víc z daru přátelství mezi námi.                                                                                                                                           Jakub Hrůša Slávku Pěchočovou znám z jejích i našich společných koncertů. Považuji ji za jeden z nejvýraznějších talentů českého interpretačního umění. Její mimořádná muzikálnost a technická brilantnost ji už dnes řadí k umělecké špičce. Vždy se těším na spolupráci s touto mladou umělkyní.                                                                                                                                      Václav Hudeček |